Ženeva 2011 živě: Pagani Huayra

Nepozorovaně jsem proklouznul jinak bdělým strážcům interiéru huayry a na chvíli se usadil v jejím kokpitu.

Dá se těžko usuzovat, co člověk musí mít napsáno na čele, aby mu bylo umožněno usadit se v interiéru modelu Pagani Huayra, navíc třeba i s odborným výkladem. Čas od času se totiž v jejím kokpitu někco objeví, jinak se ovšem na točně otáčí bez živé hmoty za volantem, protože každý pokus o usednutí ochranka od Paganiho striktně zatrhne.

Ale proč to nezkusit. Využil jsem chvilkové nepozornosti strážců, abych vám mohl zprostředkovat pár dojmů z auta za milion euro. 

Do tenoučkých karbonových sedadel zapadlo mých 97 kilo jako nic a co se jejich funkčnosti týče, koketují s dokonalostí. Pokud si pod tím neumíte nic představit, pak vězte, že asi nejvíce připomínají recara z Corsy OPC, Méganu RS nebo Focusu RSa perfektně vedou jak tělo včetně ramen, tak stehna. Posaz je ukrutně nízký a že bych se svými 183 cm nějak úžasně viděl ven všemi směry, to se říci nedá.

Jinak ovšem kabina dělá všechno proto, aby dala najevo, že když už jste vysolili pětadvacet milionů korun za auto, výrobce vás (zas tak moc) neokradl. Co není z karbonu nebo leštěného hliníku, to je čalouněné kůží s kontrastními švy, za miniaturní rozměry volantu s tlustým věncem by se nestyděl ani hodně hardcore tuningář a velmi zajímavě působí i pohled na rychloměr, končící údajem 415.

Velká frajeřina je také volič automatu s otevřenou kulisou a potěší také retro ladění interiéru, palubkou počínaje a detaily, jako jsou jednotlivé ovladače, přepínače nebo třeba i pádla voliče automatu jsou sympaticky baculatá. Bude to zřejěm jen problém bodového nasvícení stánku, ale v kabině se všechno lesklo, blýskalo a odráželo jak psí koule, což by nebylo při jízdě nic příjemného, dá se ale předpokládat, že na denním světle s tím problém nebude. Na další zkoumání už není čas, protože mi na rameno zaklepala těžká ruka… 

Exteriér auta je taktéž velmi působivý, na podivnou spodní část předního nárazníku jsem si ale stále nějak nezvykl. Co mě ovšem definitivně odzbrojilo jsou karbonová tykadla se zrcátky na koncích. Je vidět, že designéři hyary byli opravdu hračičkové a pokud něco zrovna neladí, bude to zjevně úlitba aerodynamice. Postavit ale auto někam volně na ulici, dal bych jim tak pět, deset minut nejvýš. Tak ne, že by se mi nelíbila tahle dekorace na pracovním stole taky. 

TIP: Pagani Huayra: nástupce zondy nyní už oficiálně

• 02. 03. 2011
• Michal Fokt
• 36 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky: