Za volantem: Škoda Fabia RS

Z Prahy do Sosnové a zase zpátky, a to za volantem zbrusu nových výkonných modelů Fabia RS a Fabia Combi RS. To zní jako docela zajímavě strávené pondělí, co říkáte? Teď ještě jestli se už z warm-hatche stal konečně hot-hatch. Také máte pochybnosti?

Minulý týden stál z mého pohledu za oltcita. Po marném zápase s chřipkovým virem, jenž mě vyřadil se hry (stýskalo se vám? ), se stále necítím ve své kůži a tak jsem si vážně pohrával s myšlenkou dnešní (tedy pardon, už skoro hodinu včerejší…) akci vypustit. Vždyť je to jen Fabia RS, tedy asi nic, bez čeho bych nemohl žít. Ale co bych pro vás neudělal. 

A tak už stojím na parkovišti ruzyňského letiště (palec nahoru za to, že Škoda Auto udělala mezinárodní prezentaci v Čechách) a v ruce držím klíže od žlutého kombíku. Moji pozornost ale přitahuje hatchback v novém zeleném laku. Ať si vypadá na fotkách jak chce, v reálu jde o nádhernou barvu, která s přehledem strčí do kapsy všechny ostatní. Možná s výjimkou antracitově kovové metalízy, která zase místo na hravost a vyzývavost sází na decentnost a propůjčuje autům o kategorii „vyšší“ zjev. Jen ty zpropadené proporce to celé trošku kazí, je však třeba být férový – sportovní aerokit a menší světlost autům rozhodně prospěly. Také sedadla poskytují tělu příjemné boční vedení, i když to končí těsně pod lopatkami – prostě klasické GT pojetí. Posaz zůstává vyšší, ale není tak vysoké, aby to při jízdě vadilo. Škoda, že se v ostré verzi nemůžeme těšit na „fábiácké“ přesné, hladké a krátké řazení, jedinou možnou volbou je u RS volič dvouspojkového automatu DSG se sedmi kvalty.

DSG je stále připraveno přeřadit nebo podřadit, kdy to uzná za vhodné a bez ohledu na řidičových představách.

Stačí chvíli podržet pedál plynu u podlahy a hned mám jasno rovnou ve dvou ohledech – dvouspojka je rychlá přesně tak, jak jsem zvyklý, tedy hodně. A výkon 180 koní (132 kW) při 6200 otáčkách, podpořený točivým momentem 250 Nm v rozmezí 2000–4500 otáčkách, je pro auto s velikostí a váhou fabie opravdu více než dostatečný. Dvakrát přeplňovaný čtyřválec má sice trošku hrubý a nelibozvučný zvuk, ale velmi dobrou dynamiku. Jeho charakteristika je skrznaskrz volkswagenovská – průběh výkonu je pečlivě vyhlazený a plochý, a přestože do 4500 otáček dynamika mírně roste s otáčkami, následně už je zátah klasicky „elektromotorový“. Nemějte ale strach, že se „zapomente“ – elektronika přeřazuje až v 7000 otáčkách a to je na současné turbo opravdu hodně slušný výsledek.

Bohužel je zmíněná elektronika doslova všudypřítomná. Je jedno jestli mám na voliči DSG klasické „déčko“, režim Sport nebo manuální mód – je tady stále připravená přeřadit nebo podřadit, kdy to uzná za vhodné a bez ohledu na řidičových představách. Nejprotivnější je to při výjezdech ze zatáček, kdy si pádly podřadím na požadované otáčky, jenže jakmile zatlačím na plynový pedál, fabie si nezřídka podřadí ještě jednou – a zatáčka je zkažená… Naštěstí lze „šváby“ předběhnout a podřadit si pádly tak nízko, jak to jen jde.

Další tišťáky ovládají podvozek – Fabia RS rozšiřuje řady sporťáků, které mají nevypínatelný systém jízdní stability, jenž je navíc doplněn o systém XDS, což je elektronická náhražka diferenciálu se zvýšenou svorností. Ale mám i dobrou zprávu – lze deaktivovat alespoň protiprokluz. A navíc tahle elektronika opravdu funguje.

Prostě vletím na brzdách do zatáčky, otočím volantem – a fabie zatočí! Zázrak…

Největším překvapením obou nabroušených fabií jsou totiž nepochybně jízdní vlastnosti, které jsou na hony vzdálené tomu, jak známe ostatní fabie. Prostě vletím na brzdách do zatáčky, otočím volantem – a fabie zatočí! Elektronický samosvor v tomto případě totiž opravdu funguje. Funguje dokonce tak dobře, že uvidíte blikat symbol stabilizace jen opravdu zřídka. Přibrzďování vnitřního předního kola pomáhá výrazným způsobem potlačovat nedotáčivost a kombíku propůjčuje velmi příjemnou mrštnost a stabilitu. A zadní náprava to jistí, je totiž naladěna hodně stabilně a přestože ji na limitu lze lehce rozhodit, ve většině případů zůstává v naprostém klidu.

Na dobrých jízdních vlastnostech má pochopitelně lví podíl tužší naladění podvozku, ale Fabia Combi RS rozhodně není žádný kostitřas – zachovala si i jistou míru plavnosti, aniž by to bylo na úkor nadměrných náklonů, a co je důležité, do kabiny se přenáší jen velmi málo tupých rázů – tlumiče odvádějí opravdu dobrou práci, a to i na nerovnostech v zatáčce, kde odskakuje jen zřídka.

Je tedy opravdu škoda, že naopak bez zásadních změn zůstalo řízení. Je sice malinko tužší (pokud to není zásluha podvozku), ale jinak je stále zoufale necitlivé a odtažité, nebýt vcelku jsných signálů od podvozku, nevěděl byl řidič o chování auta téměř nic. Ale jak už jistě víte, v tomto ohledu v tom v této kategorii rozhodně není škodovka sama…

A pochválit musím na závěr i brzdy. Jejich nástup je sice trošku blátivý, ale co se účinku týče, odvádějí dobrou práci. Počkat – na závěr? Ještě mi v přece garáži chybí trofej v podobě krátké fabie.

Nezkazím si cestou zpět na Prahu ve Fabii RS dojem z kombíku? Kupodivu nikoli.

Co čekat od auta, které má asi jako jediné na světě lepší parametry ve verzi kombi? Navíc naše dosavadní zkušenosti s výkonnými škodováckými auty ukázaly, že právě kombíky disponují mnohem větší agilitou a hravostí. Nezkazím si tedy cestou zpět na Prahu ve Fabii RS dojem z kombíku? Kupodivu nikoli.

Ačkoli nelze najít nijak zásadní rozdíly v naladění pérování, jiné rozložení hmotnosti tentokráte hraje do karet milovníkům zábavného svezení v případě hatchbacku. V případě RS skutečně zázračné XDS dělá z hatche opravdového čiperu, jenž vás nenechá ani chvíli v klidu. Polevení tlaku na pedál plynu se při jízdě na hraně prakticky pokaždé přetransformuje v přetáčivé choutky zadní partie, kterou můžete srovnat buď za pomoci volantu nebo lze tuto činnost ponechat na elektronice. Není ovšem třeba připomínat, že ten první způsob je výrazně „interaktivější“, tím spíš, že je ESP poměrně benevolantní a dovolí zádi vlát za zbytkem poměrně statečně, takže si řidič docela přijde na své. I krátká fabie se přitom s chutí zakusuje do zatáček a ani v tomto případě nejde o žádný žebřiňák, i když zde už ta plavnost pochopitelně trošku schází.

Takže se mi zase potvrdilo, že bych neměl u žádného auta předjímat jeho schopnosti. Škoda Fabia Combi RS i její kratší sestra Fabia RS rozhodně příjemně překvapily. Otázkou je, jak si stojí vůči konkurenci. Zatímco to první jmenované auto kvůli absence přímých soků nastavuje standardy, mezi hatchbacky probíhá nelítosný boj. Ne, rozhodně nehodlám tvrdit, že nám teď začne Fabia RS vyhrávat srovnávací testy, ale z nesmyslného dieselového exota minulé generace tu máme auto, které se dotáhlo na dohled těm nejlepším. Špičkový motor a převodovka sice samy o sobě nedokáží zaručit místo ve špičce, ale důležité je, že se v Boleslavi pořádně zapracovalo i na podvozku a s fabií je teď třeba vážně počítat – zatímco kombík sází na jistotu a rychlost, hatchback trošku působí dokonce i na řidičovy emoce a radost z jízdy. Takže pokud se jí budete chtít smát, moc prostoru k tomu nezbývá – ještě že je tak úzká a vysoká, co?

• 18. 05. 2010
• Michal Fokt
• 67 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky: