Za volantem: Alpina B7 Bi-Turbo (a D3 Bi-Turbo)

Krátce jsme vyzkoušeli další dva modely automobilky Alpina – rychlou luxusní limuzínu B7 a dieselovou D3. Obě auta mě rozhodně překvapila, i když jinak, než bych si troufal odhadovat.

Před nedávnem jsem vás seznámil s největší novinkou Alpiny – kupátkem B3 S Bi-Turbo, to ale nebylo jediné auto, které jsem měl možnost v rámci znovuuvedení této značky na český trhodzkoušet. Ke krátké projížďce byl k mání téměř topmodel nabídky – limuzína B7 Bi-Turbo, ale také nejprodávanější typ D3 v provedení kupé, vybavený dvoulitrovým turbodieselem.

Ačkoli nejsem z těch, kteří by aktivně vyhledávali testování aut luxusní třídy a drtivou většinu snah udělat z takového auta sportovní verzi považuji za plýtvání prostředky a ztrátu času, musím se i bez mučení výfukovými plyny čipnutého turbodieselu přiznat, že B7 na mě ze všech zkoušených aut udělalo největší dojem. Možná je to proto, že v Mnichově se povedlo udělat současnou sedmičku tak, že není ani komfortní, ani sportovní.

Začne to už usazením do interiéru, v němž nepůsobí modrá kaplička jako výtvor garážisty bez vkusu, ale je naopak velmi rafinovaná, luxusní a vkusná. Ale to je jen slabý odvar toho, co přijde. Přeplňovaná benzinová čtyři-čtyřka byla vyladěna na výkon 507 k (373 kW) při 5500 ot/min a točivý moment činí 700 Nm při 3000 otáčkách. Síla motoru jde v tomto případě pouze na zadní kola (existuje ale i verze 4×4), a to prostřednictvím rychle a hladce řadícího šestistupňového automatu s tlačítky na zadní straně volantu. Vzhledem k tomu, že má B7 udávané zrychlení na stovku za 4,7 s a maximální rychlost 280 km/h, připravte se na dynamiku, jakou byste od auta této velikosti opravdu nečekali.

Podržte pedál plynu chvíli u podlahy a ručička rychloměru ukáže na cifru, o níž správný gentleman nemluví.

Rozpohybované dvě tuny (velmi) živé váhy evokuje už poněkud otřepané přirovnání ke startu letadla, které je doprovázeno… téměř hrobovým tichem. Kabina B7 je velmi tichá, pouze aerodynamický hluk nad ostatní ruchy při dálniční rychlosti lehce vyčnívá, s narůstající rychlostí se ale příliš nezhoršuje. Podržte pedál plynu chvíli u podlahy a ručička rychloměru ukáže na cifru, o níž gentleman nemluví. Naštěstí B7 zpomaluje se stejnou suverenitou jako zrychluje…

Ale rozplývat se u výkonného auta, že rychle jede, to je trošku dětinské. Daleko působivější je, jak auto funguje na silnici a jak se ovládá.

Tak předně – přirovnávat B7 k hypotetické M7, které BMW nedělá (a doufejme ani nebude), tak, jak už to bylo všude možně (pohříchu i na AUTOFUN zkoušeno, je úplně mimo. B7 je na rozdíl od sedmičky totiž skutečně pohodlné. Určitě se tak ukazuje, jak moc bavoráku škodí jeho lpění na run-flat pneumatikách, ale zřejmě to nebude jen v nich. Alpina je v komfortním režimu podvozku nefalšovaný koráb silnic, jenž se s opravdu působivou plavností vyrovnal s mizerným povrchem zkušební trasy v okolí Rudné.

B7 ochotně zatáčí, minimálně se naklání a radost dělá i přesné a komunikativní řízení. A také snadno a s nadšením driftuje…

Po přepnutí do sportovního režimu se ale změnil v něco, co lze bez nadsázky označit za sportovní limuzínu. Překvapivě ochotně zatáčí, minimálně se naklání a radost dělá i řízení, které je přesné, překvapivě komunikativní a s dobře nastaveným odporem posilovače. A také snadno a s nadšením driftuje. 

Aby nedošlo k mýlce – Quattroporte GT S to jízdně stále není, ale má k němu ze všech rychlých limuzín určitě nejblíž, navíc je tu již zmíněná schopnost noblesně plavné jízdy. I řádění s B7 ale má své limity – sedan přechází na limitu občas dost náhle a bez varování do nedotáčivosti, což není při této koncepci a váze zrovna příjemná situace, ale mám za to, že do takové situace se zřejmě žádný majitel nebo uživatel B7 nedostane.

Abych to shrnul – když sedmičkové BMW, tak určitě od Alpiny. Rozhodně palec nahoru. Nebo radši rovnou oba.

Bohužel totéž nemohu říci o dieselové D3. Ta působila v porovnání jak s B7 (což by se dalo pochopit), tak zejména s B3 S jako hodně slabý tuningový odvar. Výkon 214 koní (157 kW) při 4100 otáčkách a 450 Nm, které jsou k mání v rozmezí 2000–2500 otáček sice je opět zárukou rychlého svezení (zrychlení na stovku za 6,9 s a maximální rychlost 244 km/h), i když pochopitelně ne takového, jaké poskytuje B3 S. Naprosto nepochopitelné bylo ale chování podvozku.

Pérování D3 bylo až absurdně tvrdé a navíc tlumiče nějak odmítaly provádět onu činnost, podle níž se jmenují – tlumit.

Pérování D3 bylo až absurdně tvrdé, takže už jsem byl vytřesený po pár set metrech Jeremiášovou ulicí v Praze a navíc tlumiče nějak odmítaly provádět onu činnost, podle níž se jmenují – tlumit. Každý větší hrbol nebo díra o sobě dávaly vědět tupými rázy a alpina navíc na nerovnostech v zatáčce dost odskakovala. Je pravdou, že má tohle auto v zatáčkách téměř nulové náklony, ale to je za těchto okolností úplně jedno. Chci věřit tomu, že měl předváděcí exemplář nějaký problém (velký). Pokud ne, je mi skutečně záhadou, jak může tohle auto dělat 40 % prodejů značky.

A na závěr dobrá zpráva. České zastoupení Alpiny slíbilo, že nabídne některá ze svých aut (minimálně B7 i D3) i k regulérním novinářským testům, je tedy vcelku velká šance, že o těchto autech na AUTOFUN neslyšíte naposled. Třeba si D3 napraví reputaci…

TIP: Za volantem: Alpina B3 S Bi-Turbo

• 23. 09. 2010
• Michal Fokt
• 5 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky: