Za volantem: Alfa Romeo Giulietta Quadrifoglio Verde

Na firemním okruhu Alfy Romeo Balocco jsme měli možnost poprvé vyzkoušet nový italský hot-hatch Giulietta Quadrifoglio Verde. Jak moc je nabitý emocemi?

Balocco, to pro mě asi už navždy bude synonymem pro Alfu 8C Spider, protože právě zde se v spojila moje premiéra s testovacím okruhem koncernu Fiat s jízdními dojmy s tímto superportem. A teď mě na stejné trase čeká svezení s budoucím topmodelem modelové řady Giulietta, jenž se pyšní zeleným čtyřlístkem v bílém trojúhelníku na předním blatníku. To je dnes už legendární označení, které rozhodně zavazuje.

Trošku tedy překvapí, že se jinak QV od ostatních verzí navenek zas tak moc neliší. Zaujmou osmnáctipalcová kola a větší brzdy, a tím to vlastně končí, pozorný divák si všimne ještě jedné koncovky výfuku navíc a náznaku lízátka na předním nárazníku. Ale není důvod k panice, už běžné verze Jůlinky vypadají naprosto skvěle. Jenže v kabině je těch změn ještě méně – že sedím ve čtyřlístku poznám jen díky hliníkovým pedálům. Jenže on vlastně dohromady není důvod si stěžovat. Palubní deska je dokonalé retro, posaz nizoučký, rozsah nastavení volantu značný a volant dobře tvarovaný.

Ještě než se vrhnu na trať, všímám si však, že je Giulietta QV dalším italským autem se zbytečně širokými opěradly – zoufale jí chybí boční vedení sedadel. A teď ta nejlepší zpráva – šestistupňový manuál je nejpovedenější, jaký jsem dosud v autech milánské automobilky zažil. Sice má trošku delší dráhy, ale kulisa je přesná, s minimálními vůlemi a co především – změna rychlostí je docela rychlá, protože středová poloha neklade takový odpor, jak bývá u takto provedených ústrojí běžné. Konečně pořádný manuál od Alfy, navíc zakončený robustní kulatou hlavicí, která se naprosto parádně drží.

+

Ale to už mě odmávnula uniformovaná ostraha okruhu. Takže volič DNA na D, pedál na podlahu a 235koňové tébéíčko s točákem 340 Nm se splaší a vyrazí vpřed. Dynamika je působivá, ale to už říkají papírové údaje. Pozitivnější je, že je má tahle osmnáctistovka atmosférický charakter, takže se její dynamika zlepšuje s otáčkami, přičemž citelný, téměř skokový nárůst, přichází ve 4500 otáčkách. Legrace ale bohužel končí dřív, než pořádně začne. Stejně jako jsem vytýkal tomuto motoru nízko „umístěný“ posilovač ve dvěstěkoňové 159, u jeho sportovní verze to není o mnoho lepší. V závislosti na kdovíčem zasahuje elektronika mezi 6000 a 6250 otáčkami, takže jsem si musel chvíli zvykat na to, že se i ostré zatáčky okruhu (s jedinou výjimkou) projíždí na trojku a místo řazení 2–3–2 je lepší dávat 3–4–3. Nakonec to šlo, tím spíš, že do kabiny decentně proniká sytý zvuk zmíněné osmnáctistovky s kořeny až u legendárního banglovského Fiatu Coupe.

Co ale nešlo – vypnout stabilizaci. Giuliettě v kokpitu úplně chybí tlačítko deaktivace kontroly trakce, respektive stabilizačního systému. Zatím těžko soudit, jak moc to bude vadit na okreskách, ale na Baloccu to bylo neštěstí. Snaha o agresivní výjezdy ze zatáček měla efekt přesně opačný, takže jsem se svezl lépe, když jsem nejel úplně „na krev“, než když jsem se snažil zjistit, co nový podvozek snese. Současně stabilizace tlumila efekt elektronického „samosvoru“, takže namísto toho, aby elektronika pomáhala na výjezdech, celý komplet auto brzdil.

Další ránu intenzivním jízdním zážitkům zasazuje (na danou kategorii hothatchů) poměrně komfortní naladění podvozku. Snaha o udržení prémiové jízdní úrovně na okruhu sice nezpůsobuje nijak tragické náklony, ale dokáže při prudkých manévrech karoserii rozkývat, což opět vede k aktivaci stabilizace… Vedlejším produktem tohoto naladění je zhoršený přehled o dění pod koly.

+

Úplně nově je vyladěno řízení. Je přesné, parádně strmé (mezi krajními polohami volantu je pouze dvě a čtvrt otáčky) a klade v režimu D příjemný odpor. Zůstalo ale někde na půl cesty mezi mitem a brerou, co se citlivosti týče – namísto komunikativnosti se dočkáte jen odtažité reakce posilovače. Ovšem na druhou stranu je na něj spoleh – kam auto nasměrujete, tam jede, a i přes masivní porci newtonmetrů nebudete vědět, co je to torque steer. Na spolehlivém vedení hatchbacku má ale zásluhu také vynikající podvozek. Italům se podařilo minimalizovat nedotáčivost, giulietta s obrovskou chutí zatáčí a šasi zarputile drží stopu, i když Potenzy 050A už dávají ječením najevo nelibost. O kvalitách podvozku svědčí i to, že ani po třech hodinách ježdění neměly pneumatiky ohoblované bočnice. QV má velmi stabilní zadní nápravu, když jsem přehnal nájezd do zatáčky, nebylo třeba ztrácet nervy – stačilo polevit tlak na plynový pedál, auto se s nepatrným zhoupnutím opřelo do zadních pružin a mohl jsem vesele v ostrém tempu pokračovat dál.

Čtyřlístek dostal do vínku brzdy s ostrým nástupem, které už v prvních dvou kolech mírně zvadly, což je ovšem vcelku pochopitelné, dále se ale jejich funkčnost nezhoršovala, takže jsem mohl i na konci delších rovinek dupnout na pedál až za „stometrovou“ cedulí před zatáčkou.

Protože je toto první seznámení s verzí Quadrifolio Verde, moje očekávání byla asi malinko jiná, než záměr italských inženýrů. Zatímco já čekal odkaz legendárního Uvo Sivocciho a jeho závodního speciálu, Alfa měla vizi Gran Turismo. Zelený čtyřlístek je agresivně vyzývavý, ale současně překvapivě komfortní a tichý, s perfektním podvozkem, silou překypujícím motorem, poměrně vydařenou převodovkou a odolnými brzdami. Je rychlý, precizní a sebejistý. Jenže mu při tom všem nějak chybí koule, což je něco, kvůli čemu italská auta vyhledávám a co mi imponuje. A nevypínatelná stabilizace, to je přímo zločin. Jak si QV povede na okreskách, zjistíme snad už v červnu, a rozhodně to skončí s lepším výsledkem, než na okruhu. Prostě a jednoduše – když mi teď řeknete Giulietta Quadrifogilo Verde, nevybaví se mi 147 GTA, ale spíš Audi A3. Z hlediska prodejní strategie a orientace značky je to rozhodně správná volba. Navíc pokud toužíte po intenzivních řidičských zážitcích, můžete sáhnout po mitu… Mimochodem – u něj by Quadrifoglio Verde mohlo zajistit emocemi opravdu pořádně našlapané svezení. 

• 21. 04. 2010
• Michal Fokt
• 37 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky: