Volkswagen Scirocco: nekompromisně kompromisní

Scirocco je zpátky. Stálo čekání za to? Sakra, proč vás napínat...jo, stálo!

Historický odkaz, který si s sebou znovuzrozené Scirocco přináší jsme myslím poměrně dostatečně probrali na mateřském portálu www.auto.cz. Tady na Autofunu nás ale zajímají jiné věci, než je velikost kufru nebo prostor nad zadními sedadly. To nechme jiným. Dnes se pokusme odpovědět na otázku, zda má nové Scirocco smysl. A pozor, odpověď na ní není vůbec tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Začněme ale pěkně popořadě. Na nové Scirocco jsem se zprvu nijak výrazně netěšil a nebýt místa konání v Lisabonu, patrně bych tuto prezentaci bral jen jako jednu z mnoha. Jak se ale blížil čas odletu, červíček začal hlodat v hlavě silněji a silněji, až jsem nakonec strávil dlouhé hodiny ve starých automobilových katalozích detailním poznáváním podrobností o původním Sciroccu první, resp. druhé generace. A vzrušení začalo pomalu narůstat. Čím víc člověk ví o Sciroccu původním, tím víc se na to nové těší. Nemáte to také tak? Ano, namítnete, že to je jen další z nudných Volkswagenů, jenomže původní Scirocco bylo všechno možné, jen ne nudné. A pokud by wolfsburgští dokázali novému vozu vtisknout onu pověstnou (ano, klišé, omlouvám se) německou preciznost, spojenou s výbornými silničními výkony a navrch přidali několik špetek emocí…jej, to by byla paráda! V den odletu jsem se na něj už nemohl dočkat.

Hned první metry s novým Sciroccem napověděly, jaké že bude – zdravě dravé, sebevědomé, leč kompromisní. Dvoulitrový přeplňovaný benzinový čtyřválec 2,0 TSI je motor, který můžete dát i do trakaře a pořád bude radost s ním jezdit. Jeho zátah je velmi příjemný, turbodíra minimální a na zvuku, vycházejícího ze dvou chromovaných koncovek výfuku, je slyšet pečlivá práce ladičů. Ač je auto dle mého názoru visuálně povedené (na ten kukuč si zvykejte, nový Golf 6 jej z velké části převezme), fotky z boku bych, být pracovníkem PR Volkswagenu, raději smazal z media site. Není to žádná hrůza, jen mi připadá, že partie vozu za B sloupkem má prostě jen „suše“ spojit povedený předek a zadek vozu a ve srovnání s nimi v originalitě zaostává. Možná jsem zmlsaný všemi těmi futuristickými koncepty, ale podívejte se na IROC…tak nějak to prostě mělo dopadnout. Jak už to tak bývá, prostor nad zadními sedadly zvítězil nad dynamickou linkou. Když už jsme ale u toho srovnání s IROCem, podívejme se ještě blíže na čelní masku vozu. Na IROCu jsme obdivovali masku, kterou by bez větších problémů na vůz nasadili třeba u Mitsubishi. U Volkswagenu ale ne. Důvod? Příliš odvážná, příliš agresivní, příliš vystupující z řady…a příliš prvoplánová. Na konceptu paráda, ale na silničním autě s maximálním výkonem 200 koní a předpokládanou průměrnou motorizací 1,4 TSI? To by bylo na Volkswagen (a i na mě) už trošku moc. Jasně, je moc pěkná, ale buďme realisté. Inženýři tak z prvoplánového křiklouna udělali nazlobeného gentlemana, což je pozice, ve které nemá Volkswagen (v rámci svojí dobré pověsti v Evropě) rozhodně co ztratit. Ba naopak.

Dobře, dost subjektivních řečiček o designu (ten nechť si každý zhodnotí dle gusta), zavřít dlouhé a těžké bezrámové dveře, upravit pozici za volantem a můžeme vyrazit vstříc rozpáleným portugalským okreskám.

Díky přirozeně sportovní pozici za volantem se zadkem proklatě nízko nad silnicí a palubkou vztyčenou hodně vysoko se bude v Sciroccu cítit jako doma naprostá většina sportovně založených řidičů. Okolo sebe máte přesně to, co potřebujete – budíky s tradičně velmi dobrou čitelností, dostatečně tlustý a příjemnou kůží obšitý sportovní volant (ano, ten co je dole zploštělý), pohodlná sedadla s dobrým bočním vedením a páku voliče automatické převodovky DSG. Jistě, šestistupňový manuál by rozhodně také stál za hřích, ale automatická dvouspojka DSG je tak rychlá a bezprostřední, že proti ní nelze příliš mnoho co namítat. Tedy určitě ne ve sportovním režimu, v tom normálním („D“) se nám zdála možná až příliš komfortní a umírněná – na kickdown jsme museli čekat déle, než bychom očekávali. Úkolem klasického módu je, mimo jiné, zajistit co nejlepší spotřebu a tak automat řadí stupně směrem nahoru velmi rychle. To v režimu Sport je automat citelně živelnější, poslouchá na slovo a máte pocit absolutní vlády nad vozidlem. Nebo alespoň vlády tak velké, jak jen lze dnes pouze pomocí pravé nohy získat. V zatáčkách někdy trošičku nesmyslně podřadí, což může znamenat jistý problém, od toho jsou ale pod volantem malá pádélka, kterými si žádaný převodový stupeň můžete zvolit přímo i pokud zrovna nemáte čas šátrat pravou rukou směrem k ovládací páce automatu.

Testovaný kousek jsme proháněli na osmnáctipalcových kolech a jízda lze popsat velmi jednoduše takto: kompromisně dravá. Jak tento pojem uchopit? Náklony karoserie jsou minimální, auto sedí na silnici jako přibité a citelná nedotáčivost se dostaví až ve chvíli, kdy opravdu nešetrně přepísknete nájezdovou rychlost. Vezměte Golfa GTI, trochu mu upravte podvozek, vyházejte pár desítek kilo zbytečných krámů, sedačku snižte o několik centimetrů dolů a…sedíte v Sciroccu. Nebudete mít problém jezdit klidně a relativně úsporně, nebudete mít problém s rychlými dálničními vložkami a na točitých okreskách se vám na rty vkrade úsměv. Scirocco jezdí o něco lépe než GTI a také se tak na venek chová. Daní za rychlost a poněkud větší image je zhoršený výhled vpřed i vzad, malý kufr a méně místa na zadních sedadlech. Jenže ten, co auto platí obvykle sedává u té kulaté věci vepředu a tak ho podobné prkotiny nezajímají. Problémy s přenosem hnací síly na vozovku sice nejsou veliké, i přesto bychom ale u případných silnějších verzí přivítali alespoň připojitelný pohon všech kol Haldex. Brzdy se nám podařilo v pekelném vedru utavit zhruba po třiceti ostrých kilometrech v serpentinách a v tomto směru tedy nelze brzdové soustavě nic vytknout. Když ještě byla ve formě, dávkování i nástup brzdné síly se jevil jako naprosto precizní a dostatečný.

Oblíbené CD v mechanice, silnička s perfektním povrchem, stoupající snad až do oblak a schopné, rychlé a přívětivé auto. Tak kde je problém? No, pro většinu automobilových nadšenců právě v té přívětivosti. Čekali jsme možná, že pod tím na míru ušitým sakem bude mít potetovaná záda, piercing v pupku a chlupatý hrudník. I když…vlastně nečekali. Kdybychom totiž od Scirocca čekali tohle všechno, popřeli bychom jeho účel a nerespektovali jeho odkaz. Skalní automobiloví nadšenci v něm zalíbení nenaleznou, ti ostatní ale budou za jeho civilizovanost a kompromisnost rádi. Scirocco má smysl a…je zpět!

• 15. 07. 2008
• Aleš Jungmann
• 17 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky: