Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru

Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: titulní fotka S první čtyřkolkou od Mini jsem vyrazil do stále ještě zimní Pece pod Sněžkou se vskutku ušlechtilým cílem – navštívit tamní bar v Mini stylu.

Letošní ženevský autosalon mi dal do těla opravdu mimořádně, doufám, že to bylo způsobeno množstvím novinek a nikoli tím, že už stárnu, když mi zavolali od Mini, zda bych se jako jediný motoristický novinář nechtěl zúčastnit netradiční akce s miníkem do Mini-baru. S vidinou toho, že dva dny nebudu muset otevřít notebook, jsem nadšeně souhlasil. Když jste jediní, kdo něco správného může udělat, tak prostě musíte udělat, to jistě chápete. Člověk prostě musí přinášet oběti. $5$

Když mi před domem zastavil před domem bílý Mini Countryman ve verzi Cooper S (jak jinak) o hodinu později s tím, že za hodinu musíme být v Peci pod Sněžkou, bylo jasné, že se bude testovat už od prvních metrů. Paráda.

S countrymanem jsem jel poprvé a jako ke všemu, co se snaží tvářit jako SUV, jsem k němu přistupoval s poněkud rezervovaným přístupem. O to větší bylo mé překvapení, že je tohle auto ve skutečnosti prakticky jen o trošku větší Mini Cooper. Přesné a rychle reagující řízení je příjemně tuhé, miník velmi ochotně zatáčí a 185koňový turbomotor o objemu 1,6 l umožňuje opravdu velmi svižný styl jízdy. Není tedy divu, že jsme dorazili do Pece… s ne až takovým zpožděním, jak to původně vypadalo. $2$

Oběd na nás čekal ve stylové restauraci Enzian, kterou, jak jsem se na vlastní chuťové pohárky přesvědčil, byste určitě neměli minout, pokud se chcete v tomto horském středisku výborně najíst. Je přitom vcelku jedno, zda dáte přednost české nebo mezinárodní kuchyni. Vyfasovali jsme zde povolenky pro vjezd do prostoru sjezdovek a vydali se k Mini Bull Baru. Ten je už z dálky k nepřehlédnutí vybaven obřími nápisy stojí v bezprostřední blízkosti vleku sjezdovky Javor. Zaparkovali jsme miníka tak blízko, jak to jen sypký technický sníh dovolil, bylo by trošku nemilé, kdyby countrymana s pohonem všech kol musela před očima stovek lyžařů dostávat na prahy vlastního baru ze sněhu rolba… Chvilku po nás dorazil i druhý Cooper S s televizáky (a také s velmi zajímavým pracountrymanem), takže jsem se chvíli věnovali focení. To abyste mi věřili, že jsem si to nevycucal z prstu. $5$ Nicméně boty, které jsem v podmínkách středočeských zim považoval za zimní, byly během chvíle luxusně rozmáchané, takže hurá na bar.

 [470×317]

Mini Bull Bar je z architektonického hlediska moderní podsklepená dvoupatrová stavba, postavená ale z tradičních materiálů – dřeva a kamene, které v interiéru doplňuje ještě ocel. Na sedácích barových židliček jsou natištěna jména jednotlivých modelů značky Mini, takže si dokonce můžete vybrat, na jakém voze spočinou vaše hýždě. Na deskách stolů jsou zvěčněny různé cool slogany automobilky, na stěnách najdete plakáty s auty ve společnosti free, cool a in lidiček a celou atmosféru dotváří televize, na nichž jedou klipy s vozy Mini. Tedy když tam zrovna nejedou videoklipy aktuálních hitů, což by ale ani ortodoxní minimaniak nemusel nutně brát jako křivdu. Trošku jsem zaváhal pouze v suterénu, kam jsem se vydal hledat toalety. Vedle dveří s nápisem Mini Ženy byly dveře Mini Muži. Takže všechno špatně. Ale když fakt musíte, nakonec musí hrdost stranou. $1$

I v tomto baru platí, že ať si dáte zákusek nebo cokoli ze široké škály nápojů na bázi kávy, pochutnáte si. Na všechno mají profesionální mašinky, takže žádný turek v plastovém kelímku, zalitý vodou z rychlovarné konvice. Hodně široká je také nabídka trošku kaloričtějšího pitiva a pečovat o vás budou usměvavé a ochotné barmanky. Barwomanky? Ale latté macchiato, vypité za dusotu sem a tam s elegancí Terminátora procházejících lyžařů musí stačit, nás čeká totiž testovací jízda.

Starosta Pece, pan Tomášek, startuje dva sněžné skútry Yamaha a jestli prý chceme divočejší 130koňové MX Nytro MTX nebo klidnějšího a lépe ovladatelného tahouna RS Viking Professional. Na něčem takovém jedu poprvé a s teplým řidičákem bych také hned nesedl do aventadoru, tak beru vikinga s litrovým tříválcem. Rychlé proškolení se mi líbí – nastartovat klíčkem a pak už jen držet řidítka. Na pravém je páčka plynu, na levém brzdy, v zatáčce je třeba mu pomáhat nakloněním nebo vysedáním. Pohoda.

Ovšem už první přidání plynu mě překvapuje, 120k motor je více než slušná motorizace a yamaha vyrazí vpřed pěkně zostra, kopec nekopec. Není ani nijak extrémně hlučná, vibrace od motoru jsou mírné a široký poháněný pás má vynikající trakci. Škrábeme se do kopce, ale jen co se začínám trošku osmělovat, vedoucí skútr zastavuje. Co jééé?

Sesedáme a starosta říká: „Odsud je krásně vidět Pec, můžete si ji vyfotit.“ A zatímco mačkám spoušť, mlčky stojí a z výrazu jeho tváře je vidět, že to tady má opravdu rád že toto je pohled, který se mu ani po desítkách let neomrzel.

Znova startujeme yamahy a v poměrně svižném tempu pokračujeme dál. Sněžný skútr je opravdu úžasná věc. K jeho ovládání stačí držet řidítka, všechno ostatní jde tak nějak samo. Palcem pravé ruky se ovládá páčka plynu, levačka má zase na starosti páčku brzdy. Pak stačí jen otáčet řidítky potřebným směrem a užívat jsi jízdu po sluncem ozářených pláních. Tedy málem bych zapomněl – skútr je dost výrazně nedotáčivý, takže je třeba používat motorkářský návyk (jenž jako nemotorkář pochopitelně nemám) pomáhat skútru do zatáček nakláněním se požadovaným směrem, občas je dokonce třeba i vysednout. Sedadlo je široké a pohodlné, větrný štít velmi dobře chrání před ledovým větrem a řidítka i páčky na nich jsou vyhřívané. Luxus.

Čtyřtaktní japonská mašina ovšem umí i pozlobit. Jakmile se dostávám na zledovatělou plotnu, stává se brzdění velmi nežádoucí činností, co jsem nenabrzdil na sněhu předtím, to už teď nezachráním. Statečně povoluji brzdu a zatáčím, co to jde. Naštěstí se (na rozdíl od několika předchozích okamžiků) dá skútr i trochu ovládat a vzhledem k tomu, že se s vámi nyní mohou podělit o své zážitky, vám asi dojde, že s příkrým srázem jsem neměl žádnou hlubší zkušenost a všechno dobře dopadlo. Na chvíli jsem vyzkoušel i zadní sedadlo. Má příjemnou opěrku zad, což se hodí při prudké akceleraci, kterou si kolega také neodepřel, sedák se ale bohužel směrem vpřed snižuje, takže jsem neustále sklouzával spolujezdci na záda. Evidentně se v Japonsku počítalo spíše s posádkou tvořenou oběma pohlavími.

 [470×230]

Starosta nás vede na Hnědý vrch, kde město postavilo moderní rozhlednu za použití tradičních materiálů, tedy oceli a dřeva. Vypadá moc pěkně. Stojíme na nejvyšší plošině, kocháme se výhledem a řeč přijde na překážky, které jsou rozvoji regionu kladeny (na rozdíl od středisek v Alpách) z různých směrů i o nezájmu kraje o podporu oblasti, která přináší do rozpočtu dost zásadní příjmy z cestovního ruchu. I s realizací neškodné rozhledny prý byly velké potíže… Ale nač si kazit den, dole pod ní už jsou obě yamahy celé nedočkavé opět vyrazit.

Končíme opět u Mini Bull Baru, dávám na osvěžení znamenité macchiato a následně sedáme do coutrymanů a vyrážíme do hotelu. Je to jen kousek, přístřeší nám poskytla dominanta Pece, hotel Horizont. Ten má jedno specifikum, které může být zdrojem celkem humorných situací (a také bylo $5$), pokud bydlíte ve třetím patře. Na něm je totiž i recepce a výtah se tedy docela vzpírá odvézt vás do zvolené etáže. Zaměstnanci hotelu se určitě rádi zasmějí, jinak si neumím vysvětlit, proč u trojky ve výtahu není popiska Lobby. No nic, já měl naštěstí patro šesté, takže jsem nálepku potrhlého Pražáka nedostal. $2$

Moje zkušenosti s ubytováním na českých horách už byly všelijaké, proto mě příjemně překvapila útulnost bezvadně zrekonstruovaných pokojů a klientela hotelu určitě ocení po celém dni na sjezdovce nebo na tůře i wellness, zahrnující tělocvičnu, bazén, saunu, vířivku a kdovíco ještě, a to v ceně pokoje. Prostě velmi příjemná čtyřhvězda, což je něco, co v našich horách určitě svou klientelu najde. Následující ráno jsem ocenil i prvotřídní zapečenou šunku s vejci.

Bagáž opět putovala do celkem slušně dimenzovaného kufru countrymanu a my vyrazili, co byste řekli – do Mini baru… Když už je řeč o miníku – ten nejen že má konečně nějaký kufr, ale také se mu na zadní sedadlo vejde i někdo jiný, než válečný invalida. Prostě první mini, co už není úplně mini – to jen pokud vás dosud od pořízení aut z Oxfordu odrazovala jejich nepraktičnost.

Opět parkujeme tak, aby nás nemusela vyprošťovat horská služba a jen co dáme další kávu, už nás ženou do pásového vozítka Hägglunds s přívěsem. Tahle maximálně roztomilá záležitost umí jezdit nejen po sněhu, ale také plave, ne náhodou pochází z výzbroje švédské armády. Pro potřeby českých horalů (popřípadě jiných nadšenců, třeba v Praze byste byli za totálního kinga $5$) jsou tahle vozítka repasována a na přání je lze mít i s naftovými motory Mercedes a šestistupňovým automatem.

Jízda po boulovatém povrchu obslužných horských cestiček je skutečný zážitek, takové rodeo na sněhu. Vpředu jsem málem prošel plechovým krytem střešního otvoru, pásák se na nerovnostech vzpíná a houpe, současně ale (minimálně z pohledu spolujezdce) velmi ochotně zatáčí a v nizoučké kabině je i příjemné teplo od motoru.

Naším cílem byla Kolínská bouda, kde nás čekala další atrakce – mohli jsme si vyzkoušet roli mašera, čekalo na nás totiž psí spřežení, tvořené osmi kříženci ohaře a huskyho. Energičtí psíci s krásně modrýma očima nevydrží být snad ani chvíli v klidu, nejlépe se cítí, když mohou běžet. Tak je nenechme čekat.

K mému překvapení mašer nepotřebuje příliš bohatou slovní zásobu. Na „go“ se spřežení rozbíhá (a to velmi zostra, je dobré se pevně držet), na „dží“ hafani zatáčí doprava, na „hó“ doleva. A to je všechno. Správně, tenhle dopravní prostředek nemá brzdy. Tedy slovo pro brzdy, spřežení neumí na povel zastavit. Od toho má mašer v zadní části saní nožní brzdu a spřežení je třeba brzdnou silou zastavit. Následně je nutné vyhodit kotvu, aby se zabránilo samovolnému rozjetí smečky.

Nohy mi spočívají na uzoučkých lyžinách saní, boty se mi obalují odlétávajícím sněhem a déletrvající brzdění z kopce, kdy by saně mohly najet do psů, je o křeč ve stehně, o dost nekomfortním postoji ani nemluvě. Stejně jako na skútru, i tady se saním musí pomáhat nakláněním do zatáček a opravdu luxusně driftují. $1$ Na rovince se spřežení dokáže rozjet i na 40 km/h, což je za výše uvedené situace sakra kalup. Hafani fajn, ale skútr je skútr, petrolhead ve mně se prostě nezapře. $5$

 [470×353]

Poté, co jsme seznali velmi chutnou i kuchyni na Kolínské nás čekala cesta pásákem dolů. Ze zvědavosti nyní mířím do přívěsu hägglundsu, kde je to ještě mnohem větší hardcore, než vpředu. Pasažéři netuší, zda budou katapultování nahoru, doprava, doleva, šikmo vpřed doprava, šikmo vpřed doleva, popřípadě jiným směrem, je prostě nutné se pevně držet. Hodně pevně. $1$ A vedro vzadu tedy také zrovna není…

Následuje další, už poslední občerstvení v Mini Bull Baru. Sedím na Mini One D (toho jsem si vážně všiml až následně $6$ ) a přemýšlím o uplynulých dvou dnech. Vzpomínám si na své předešlé (letní) návštěvy Krkonoš a asi největším překvapením je pro mne výrazným způsobem zkvalitněné služby, což náročnější klientela rozhodně nemůže přehlédnout. S kýmkoli jsme se setkali, všichni byli milí a ochotní a dýchla tak na mě opravdová pohoda dovolenkové destinace. Po autosalonu to opravdu přišlo vhod a jsem rád, že vám mohu Pec pod Sněžkou na základě nabytých zkušeností doporučit.

A nemyslete si, že zůstanete ušetřeni testu zmíněného nadupaného countrymana, ten mi dělal společnost po zbytek týdne a test bude co nevidět.

Fotogalerie

  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 1
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 2
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 3
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 4
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 5
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 6
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 7
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 8
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 9
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 10
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 11
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 12
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 13
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 14
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 15
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 16
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 17
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 18
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 19
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 20
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 21
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 22
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 23
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 24
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 25
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 26
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 27
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 28
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 29
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 30
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 31
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 32
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 33
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 34
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 35
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 36
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 37
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 38
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 39
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 40
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 41
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 42
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 43
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 44
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 45
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 46
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 47
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 48
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 49
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 50
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 51
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 52
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 53
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 54
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 55
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 56
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 57
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 58
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 59
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 60
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 61
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 62
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 63
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 64
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 65
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 66
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 67
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 68
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 69
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 70
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 71
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 72
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 73
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 74
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 75
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 76
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 77
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 78
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 80
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 81
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 82
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 83
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 84
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 85
  • Reportáž: S Mini Countryman Cooper S do Mini Bull Baru: fotka 86

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:
Autor Datum a čas
Re: ;-) TeeJay 21.03.2011  07:53
;-) laufeček 20.03.2011  11:22
kopirovacka justina bieberova 19.03.2011  13:49
mini pleaseSMILE 19.03.2011  11:00
Vstoupit do diskuse ›


Tato značka na Moje.auto

Plakát týdne

McLaren 720S

Anketa

Který nový supersport se vám líbí?
Počet hlasů: 17937 | Zobrazit seznam všech anket