Reportáž: BSR Ice Racing

Reportáž: BSR Ice Racing: titulní fotka S auty upravenými BSR na zamrzlém jezeře? To přece nemohlo být jiné, než skvělé!

Jak už jsem uvolna uvedl v závěru reportáže z návštěvy u tuningové firmy BSR, návštěva v sídle společnosti nebyla jediným cílem naší švédské mise. Tou druhou a z našeho pohledu logicky atraktivnější částí byla možnost některá z upravených aut vyzkoušet na okruhu, vytvořeném na zamrzlém jezeře.

Mezi jízdními zážitky a poobědvanými masovými kuličkami nás ale mělo dělit ještě možná až devět hodin jízdy autobusem. Hrozná představa, takovou (tedy přesněji řečeno ještě o tři hodiny delší) nálož jsem naposledy dal ještě zamlada, před 16 lety, cestou na dovolenou na Costa Bravu a vzpomínky to nebyly právě idylické.

Ale co nadělám. Čas trávím sledováním pozvolně ubíhající krajiny. Autobus má sice wi-fi, ale řidič neměl přístupové kódy. Mezi loukami a lesy jen sem-tam objevují nízké domečky s červenými fasádami a když chce být někdo fakt za rebela, má stěny bílé nebo béžové. Čím více jedeme na sever, tím více ubývá osídlení a přibývají velké balvany, rozeseté, kam oko dohlédne. Ledovec se činil. Všímám si ale i špičkové kvality silnic, o tom se nám zde s mnohem mírnějšími zimami může jen zdát. Ani zde ale zatím není po sněhu ani památky a teploměr ukazuje tvrdošíjně teploty těsně nad bodem mrazu.

Do Anttily dorážíme v noci. Jedná se o vesničku s autentickými chaloupkami z počátku minulého století, ale naštěstí nechybí ani dotek současnosti v podobě topení a sprchy.

A ještě jedna věc mě překvapuje. Od mé poslední návštěvy Švédska, což bylo kdysi v počátcích mého novinaření, koncem devadesátých let, místní řidiči poněkud zvlčili. Svého času všichni jezdili maximálně osmdesát a když dojeli někoho, kdo jel šedesát, vytvořil se za ním vláček, jenž se rozpustil až poté, co brzda provozu odbočila nebo způsobně a zodpovědně uhnula mimo silnici. Dneska to všichni švihají jako kdekoli jinde. Tím kdekoli ale myslím spíše Belgii, Nizozemí nebo Svýcarsko, nikoli Itálii nebo Česko.

Z letargie nás trošku probouzí po pěti hodinách jízdy náš švédský hostitel Magnus, a to s dobrou a horší zprávou. Do cíle už zbývají podle GPS jen dvě hodiny jízdy (náš řidič se s tím také nemazlil), ale čeká nás ještě povinná přestávka. Pumpa, na které jsme zastavili, má v provozu kuchyň. Jídelní lístek je pouze ve švédštině, ale personál mluví anglicky (tady ovládají angličtinu snad všichni) a na jeho doporučení si dáváme „dánský steak“. Konečně kus masa vcelku. Jenže na talíři mi přistávají proužky něčeho, co asi nejvíc připomíná lančmít. Už neeeee!!!

Zbytek cesty už docela utekl a do Anttily dorážíme v noci. Původní informace nelhaly, jedná se o vesničku s autentickými chaloupkami z počátku minulého století. Jak následně zjišťujeme, svůj kolorit si zachovávají i uvnitř, ale nechybí ani dotek současnosti v podobě ústředního topení a sprchy.

Na ledu se ukazuje, jak je předokolka rychlá, i při rozevlátějším stylu se vyrovná čistě jedoucímu BMW a dobře drží zvolenou stopu. Do chvíle, než se přežene nájezd do zatáčky…

Následujícího rána vyrážíme po snídani (po kuličkách naštěstí ani památka) konečně na jezero. Po včerejším azúru bohužel ani stopy, obloha je jako pytel a docela vydatně sněží. Příjemně klikatá ledová trať je vyčištěná od sněhu, jenž tvoří přirozenou, asi půl metru vysokou bariéru a auta už čekají. Potvrzuje se ale naše podezření – jen tři kousky na patnáct lidí?

Čekala na nás opravdu tři auta – BMW 1 (původně 120i, aktuálně bestie s 324 k, BMW 3 s 223 koňmi a 442 Nm a Volvo S60 2.0T s parametry 260 k a 388 Nm. Hned bylo jasné, že bitka bude zejména od dva bavoráky s pohonem zadních kol, jaké štěstí asi můžeme udělat na ledu s předohrabem?

Abych ho měl rychle za sebou a současně si vyzkoušel bezpečně trať, volím nejprve S60. Vypínám stabilizaci, ale jak se záhy ukazuje, nelze ji deaktivovat úplně, stále má potřebu mě zachraňovat. Na tomto povrchu se ukazuje, jak je předokolka rychlá (i při rozevlátějším driftovacím stylu se vyrovná čistě jedoucímu BMW) a dobře drží zvolenou stopu, ovšem jen do chvíle, než se přežene nájezd do zatáčky.

Pak se z ní stává nedotáčivá mrcha, hrnoucí se neovladatelně do bariéry a jediné, co s tím řidič může udělat, je čekat a doufat, že se nedoklouže tak daleko. Volvo má totiž elektrickou parkovací brzdu namísto ruční, kterou je jinak možné si v zatáčce pomoci. Ale po pár minutách se ukazuje, že když se to nepřežene s nájezdovou rychlostí, není to zas taková otrava, jak to původně vypadalo.

Do S60 se během dne vracím ještě párkrát a je to s ním čím dál lepší. Nakonec byste na trati těžko hledali místo, kudy jsme nejeli dveřmi napřed!

Chce to opatrně zacházet s plynem, jinak přední kola ztrácí trakci, hřeby nehřeby, a pak ve správný okamžik před zatáčkou rozhodit sedan volantem. Když se to provede správně, elektronika se sice snaží auto srovnat, ale v praxi pouze zabrání přetočení a tak se dá i s volvem docela slušně driftovat.

Do S60 se během dne vracím ještě párkrát a je to s ním čím dál lepší – jak přibývá na trati sníh, je povrch stále kluzčí a svezení se švédským sedanem stále zábavnější a zábavnější. Dokonce se daří velmi dobře navazovat jednotlivé zatáčky, takže byste nakonec na trati těžko hledali místo, kudy jsme nejeli dveřmi napřed.

Teď ovšem přichází ta pravá řidičská maturita za volantem trojkového BMW. Nevím jak moc drsné to bude, tak nechávám zapnutou stabilizaci a vypínám pouze trakci. Auto je na hřebových pneumatikách stabilnější, než jsem čekal, ale každým intenzivnějším dotykem plynového pedálu stabilizaci slušně zaměstnávám. Nejedu úplně pomalu, když se snažím o čistou stopu, chová se auto čitelně a sebejistě. Jenže od čisté stopy tady nejsme, na led jsem se přece přijel bavit!

V dalším kole už vypínám stabilizaci a snažím se trochu více přidávat plyn. Trojka se nenechává k driftu dlouho přemlouvat a přestože jsem na kontra připraven, mám s jeho zkrocením docela dost práce. Auto totiž reaguje na ledu s mírným zpožděním, o to větší má ale setrvačnost, je třeba si na to chvíli zvykat. Totéž platí i o řízení, ale už se do toho pomalu začínám dostávat.

Kola BMW natočit do zatáčky s malinkým předstihem, aby předek nezačal nedotáčet a sešlápnout plyn. Auto přejde plynule do přetáčivosti a rychlým a plynulým kontra ho rovnám do neutrality.

Kola natočit do zatáčky s malinkým předstihem, aby předek nezačal nedotáčet a sešlápnout plyn. Auto přejde plynule do přetáčivosti a rychlým, ale plynulým kontra rovnám trojku do neutrality. Jsou tu ale i kombinované zatáčky pravá-levá, které se ale nedaří plynule navazovat tak, jak to k vidění na řadě atraktivních videjí. Na ty je třeba v pravou chvíli precizní práce s volantem, na jeho zvládnutí bych ale potřeboval mnohem více kol.

Každopádně na rozdíl od volva v případě BMW platí, že čím více je na trati sněhu, tím častěji končí auto ve sněhových bariéřách a vyprošťovací vozidlo se skoro nezastaví, v samém závěru akce jsem je pokřtil též $2$. Proces odházení sněhu a vytažení auta ze sněhové peřiny docela dlouho trvá a tak pod přístřeškem polovina týmu docela slučně mrzne.

Třetí BMW totiž půl dne testují lidé od BSR na vedlejším okruhu, takže máme k dispozici prakticky auta pouze dvě. Ale odpoledne se už dostáváme i za volant důkladně přepracované jedničky. Ta má naftový třílitr z trojkové řady a upravenou elektroniku, což autu zajišťuje výkon 324 k a točivý moment 660 Nm. Má ale také pneumatiky s opravdu pořádnými hřeby, které se ve Skandinávii používají při rallye.

Nejprve mě veze maník od BSR a očividně s tím autem nejezdí od rána. Připadám si jako na rallyeové erzetě, jednička se tratí žene v nekonečném driftu, rychlost a grip auta je neuvěřitelný – vždyť jedeme po ledě!!! „Není to ono,“ povídá řidič, „sníh zhoršuje kontakt pneumatik s ledem, na čisté tratí bychom měli o 40 % více trakce“. To už si umím jen ztěží představit.

Hřeby se do povrchu doslova zakusují, přetáčivý smyk přichází postupně a je krásně čitelný, v této specifikaci se auto ovládá lépe, než na mokrém asfaltu a přitom je mnohem zábavnější.

Sedám za volant a schyluje se k největšímu překvapení dnešního dne. Je to opravdu turbodiesel? Auto reaguje neuvěřitelně rychle a přesně na každý dotek plynového pedálu a rozjet se bez divokého protočení zadních kol je prakticky nemožné, tak silný má auto motor.

Na trati je to opravu zážitek, plyn se musí lechtat jako v autoškole a i přesto bavorák ostře akceleruje. A už se ani nedovím rychlosti, jakou na ledě zkušený jezdec dosahuje – hřebové pneumatiky se do povrchu doslova zakusují a přetáčivý smyk přichází postupně a je krásně čitelný, troufám si říci, že se v této specifikaci auto ovládá lépe, než na mokrém asfaltu a přitom je mnohem zábavnější. Mnohé napoví už to, že tento bavorák nepotřeboval za celý den vyproštění ze sněhu ani jednou…

Nejsem velký příznivce zimního ročního období, ale možnosti, jaké skýtá důkladně zamrzlá ledová plocha, je něco, co Skandinávcům upřímně závidím. Ovšem tyto radovánky nemusí být odepřeny ani nám a nemusíte za nimi zrovna do švédských pustin, v rakouských Alpách se pořádají také tréninkové kempy jízdy na ledě, ovšem jsou vše, jen ne laciné.

Schopnosti firmou BSR upravených aut jsme (s výjimkou jedničky) na ledě moc nevyzkoušeli, neméně bychom se bavili i za volanty zcela sériových aut, takže šlo spíše o příjemný bonus k návštěvě sídla firmy, ale nebojte se, na otestování umu techniků BSR také dojde, máme přislíbeno české testování na letních pneumatikách. $5$

TIP: Reportáž: Na návštěvě u BSR

Fotogalerie

  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 1
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 2
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 3
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 4
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 5
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 6
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 7
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 8
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 9
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 10
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 11
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 12
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 13
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 14
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 15
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 16
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 17
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 18
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 19
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 20
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 21
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 22
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 23
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 24
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 25
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 26
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 27
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 28
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 29
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 30
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 31
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 32
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 33
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 34
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 35
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 36
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 37
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 38
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 39
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 40
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 41
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 42
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 43
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 44
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 45
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 46
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 47
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 48
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 49
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 50
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 51
  • Reportáž: BSR Ice Racing: fotka 52

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:
Autor Datum a čas
QgyEZPsUHMoaX aGKmZJon 12.10.2011  13:01
qapECpyHlb IaqitkwRZy 09.10.2011  07:30
Vstoupit do diskuse ›