Pod lupou: Mercedes-Benz SL – generaci R129 je dvacet let

Na autosalonu v Ženevě březnu 1989 stuttgartská automobilka s trojcípou hvězdou poprvé představila novou, v pořadí již čtvrtou generaci velkého roadsteru SL.

První byl samozřejmě legendární Gullwing 300 SL z roku 1954, který o tři roky později nahradil roadster stejného jména. Na začátku šedesátých let následovala Pagoda, poté osmnáct (!) let vyráběná generace R107, která se dočkala i varianty kupé (modely SLC).

V devětaosmdesátém pak přišla na řadu R129, zprvu ve variantách 300 SL, 300 SL-24 a 500 SL. Nevyráběla se už v Sindelfingenu, ale v Brémách. Navíc, nejslabší model nesl jako poslední vůz značky slavné označení, které bylo zavedeno u zmíněného Gullwingu, tedy kupé se vzhůru výklopnými dveřmi. Magická číslice 300 doplněná zkratkou SL vzala za své v létě 1993, kdy Mercedes změnil označování svých vozů – nově se jmenovaly SL 300. Mimochodem, zkratka původně znamenala sport a <leicht, tedy sportovní a lehký. Nové roadstery však nijak lehké nebyly, hmotnost začínala na 1650 kilech. Ale tradice je tradice…

Výbava, technika, bezpečnost

Největší technickou novinkou byl bezesporu vystřelovací ochranný oblouk. Ten byl normálně očím kolemjdoucích skrytý, a to i když byla střecha stažená (R129 disponovala samozřejmě klasickou plátěnou). Pokud ale při jízdě senzory vyhodnotily, že by mohlo dojít k převrácení vozu, ochranný oblouk během pouhé 0,3 vteřiny vystřelil a chránil tak pasažéry při nehodě. Řidič ho také mohl aktivovat sám. Pochopitelně, konstruktéři zapracovali i na zesílení dalších částí karoserie, například boků, dveří a také A-sloupků a rámu čelního skla. Torzní tuhost vzrostla oproti předchůdci o 30 procent. Ještě ke střeše – byla ovládána elektrohydraulicky a otevření a zavření trvalo dohromady jen třicet vteřin. Za předními sedadly byl pak umístěn deflektor, který minimalizoval hluk proudícího větru. Všechna eselka měla v základní výbavě elektricky ovládaná okna a centrální zamykání, řidič si mohl také nastavit volant, u špičkové verze 500 SL mu v tom navíc pomáhaly elektromotory. Automobil měl standardně montované i dnes zcela běžné ABS, všechny verze pak jezdily na šestnáctipalcových litých kolech. Ještě jedna malá poznámka k technice – vzadu měla čtvrtá generace roadsteru SL víceprvkovou nápravu, která se sice během dvaceti let dostala i do podstatně levnějších aut, ale ani dnes zdaleka není běžnou záležitostí.

Koně pod kapotou

Základní varianta 300 SL měla vpředu umístěný šestiválec M 103 se 140 kW (190 k) při 5700 ot/min. Největší rychlost činila 228 km/h. Význam čísla 24 ve výkonnější verzi je logický – motor měl čtyři ventily na válec. Ovšem, nesl i jiný kód, a to M 104. Z třílitrového objemu poskytoval 170 kW, tedy 231 starých dobrých koní, maximálního výkonu byl agregát schopen dosáhnout při 6300 ot/min a SL s tímto srdcem se rozjelo až na 240 km/h. Ještě rychlejší byla verze 500 SL, která jela maximálně 250 km/h, víc už to nešlo, elektronika se začala bránit. Případní majitelé si ovšem užívali až 240 kW (326 koní) z vidlicového osmiválce M 119, přičemž tuhle na tehdejší dobu poměrně brutální sílu motor dával při nižších otáčkách, a to 5500 ot/min. To ovšem nebylo všechno, za tři roky přišel Mercedes s verzí 600 SL – dlouhých slov netřeba – dvanáct válců do V, 290 kW (394 k)/5200 ot/min.

Při v úvodu vzpomínané změně označení v létě třiadevadesátého roku se přestaly vyrábět obě třílitrové verze, které nahradily SL 280 (142 kW/193 k/5500 ot/min) a SL 320 (170 kW/231 k/5600 ot/min). Známý tuner AMG, tehdy už pod křídly Mercedesu, představil variantu SL 60 AMG s 280 kW.

V maskérně

V roce 1995 přišly první stylistické změny a s nimi i xenonové výbojky v předních světlometech a tempomat. Xenony SL zdědilo po masařce W210, která měla premiéru na jaře téhož roku. Od srpna se do modelů SL 500 a 600 montovala nová pětistupňová samočinná převodovka. Ke slabší verzi si mohl zákazník přiobjednat ESP, šestistovka ho měla v základní výbavě. Inovované vozy řady SL měly premiéru na IAA 1995, v prosinci 1996 se objevil další bezpečnostní prvek – brzdový asistent.

Přepřaháme!

Na jaře osmadevadesátého roku přišly další úpravy vzhledu a s nimi i nové šesti a osmiválce. Nabídka začínala modelem SL 280 se 150 kW, SL 320 mělo o 15 kW více, osmiválec SL 500 pak 225 kW. Chyběly šestilitrové dvanáctiválce, ovšem v roce 1999 se objevily dvě nové varianty s písmeny AMG – slabší osmiválec SL 55 s 260 kW a silnější SL 73 AMG, motor V12 nezemřel, tentokrát poskytoval 386 kW, tedy 525 starých dobrých koní.

V červenci 2001 opustil továrnu v Brémách poslední vůz této generace, aby uvolnil místo nástupci, páté generaci s kódem R230. Ta se vyrábí stále, byť loni přišla o dvě dvojice předních očí. Série R129 vznikla za dvanáct let ve 204.940 kusech.

• 25. 02. 2009
• Aleš Sleeper Dragoun
• 8 komentářů

• Facebook
• Jaggni to!
• Linkuj.cz!
• VYBRALI.sme.sk

Fotogalerie

Diskuse k článku

Poslední příspěvky: