Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman

Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: titulní fotka Rudé monstrum, které přijelo snad přímo z pekla, mělo motor z bombardéru a překonalo absolutní světový rekord na matičce Zemi. To je Fiat Mefistofele.

Z dnešního pohledu hotová šílenost na čtyřech kolech má své kořeny už v roce 1908. Tehdy se po závodních tratích proháněly tovární Fiaty SB4, automobily pro Velké ceny s řetězovým pohonem. A jistý Brit Ernest Arthur Douglas Eldridge v jednom z nich viděl závodit legendu Felice Nazzara. No, dejme tomu, že téhle informaci budeme věřit, narodil se v roce 1897, takže mu bylo jedenáct. Těžko říct, zda se pozdější Sir Ernest zamiloval na první pohled, každopádně je jisté jedno: na začátku dvacátých let se z něj stal kromě pilota letadel také – ano, hádáte správně, automobilový závodník.

Příšery z Brooklands

A na čem jezdil? Modlou tehdejších britských jezdců byla klopená dráha v Brooklands. A tam se prohánělo všechno od malých cyclecarů po příšery s vyřazenými leteckými motory. Po první světové válce jich zbylo opravdu hodně. Recept byl jednoduchý – vzali jste šasi staršího závodního auta a transplantovali mu trochu jiné srdce – co největší a nejvýkonnější. A pak vyrazili do Brooklandů pokořit soupeře, kteří na to šli úplně stejně.

Důležitý v historii ex-Nazzarova Fiatu SB4 je rok 1922. Tehdy s ním na legendárním okruhu jezdil Brit John Duff. Jenže, jeden závod původní osmnáctilitrový čtyřválec nevydržel, explodoval a bylo zkrátka vymalováno. Eldridge měl doma v garáži Isottu-Fraschini s dvacetilitrovým motorem Maybach, se kterou občas vyrazil do boje. Jenže, teď se mu naskytla příležitost přijít k jinému náčiní. Duffův fiat, respektive to, co z něj zbylo, koupil za pětadvacet liber a hurá do práce.

Bombardér

Původní motor byl k nepoužití a vůbec, stejně byl trapný a slabý. Eldridge tedy koupil jiný agregát italské značky: A-12 Bis, který sloužil za světové války v bombardérech. Jako kdybyste dnes vzali nějakou efjedničku a nacpali do ní (nebo spíš na ní) proudový motor. Myšlenka hodná tak maximálně dlouhodobého pobytu v psychiatrické léčebně… Kapalinou chlazený řadový šestiválec měl objem 21,7 litru. Jezdec a tak trochu i konstruktér z něj po úpravách dostal 236 kW při 1800 otáčkách za minutu. Dílo charakterizuje číslo čtyři: ventily a svíčky na válec a čtveřice karburátorů. Jen těch hrnců bylo o dva víc.

Šasi prodloužili s mechanikem a spolujezdcem Johnem Amesem o 40 centimetrů, aby se tam na hromada litiny (415 kilo!) vůbec vešla. Prý k tomu použili díly z londýnského busu. Celý slepenec vážil dvě tuny, dokonce i zatáčel a jezdil dozadu, i když ani dnes nikdo vlastně neví jak. Čtyřstupňová převodovka přenášela určitě masivní točivý moment na zadní nápravu, kam taky jinam, že. Stejně jako u originálu řetězem. Kardan v té době? Ani náhodou! A pokud by někdo takový dokázal vyrobit, byl by šíleně drahý a stejně by praskl.

Podle Fausta

Technika byla jinak ortodoxní – tuhé nápravy, půleliptická pera, třecí tlumiče. Když se podíváte na přední kola, zarazí vás jeden fakt. Proboha, ono to nemělo vpředu brzdy! A proč taky, vždyť auto bylo konstruované na to aby jelo (a pekelně rychle), ne aby stálo. A vůbec, původní SB4 je rovněž postrádal, vozy Velkých cen se jich dočkaly až před světovou válkou – a to ještě ne všechny. Jak se ovšem tohle monstrum zastavovalo, bylo-li potřeba, ví dneska asi jen čert.

Třeba ten z Goethova Fausta, Mefistofeles. Nebo taky Mephistopheles, či italsky Mefistofele. Zrovna třetí variantu dnes Fiat preferuje, nechal ji dokonce na auto kdysi namalovat, takže je jeho oficiálním názvem. Ono šlo stejně o přezdívku, kterou mu přiřkl tehdejší tisk. Vzhledem k masivním explozím a kouři, který 5,1 m dlouhá bestie vydávala a vypouštěla, se není čemu divit. Poté, co Eldridge i přes počáteční problémy pobil všechny závodníky na Brooklandech, zaměřil se na jiný cíl a svůj vůz poslal do Francie. Aby s ním 12. června 1924 vstoupil do dějin…

Bitvy se dvěma Thomasy

Tehdy Eldridge překonal absolutní světový rekord výkonem 234,985 km/h. Nenechte se mýlit, nebylo to v poušti, ani na solné pláni, ale na úplně běžné silnici u francouzského Arpajonu. Tehdy se také naposledy někdo o něco podobného pokusil. Brit jej vyrval Francouzi Renému Thomasovi s nepoměrně sofistikovanějším Delage DH s motorem V12 10,7 l. A to až napodruhé, po první úspěšné jízdě Thomas podal protest, že Mefisto nemá zpátečku.

Snad aby se mu pomstil, sedl Ernest do svého auta a dojel s ním do Paříže před prodejnu Delage. Tam Thomas pyšně vystavoval svůj dvanáctiválec, takže mu zkrátka trochu spadl hřebínek. Je to ale zároveň důkaz toho, že se auto dalo použít i v běžném provozu. Byť jeho ovládání vyžadovalo opravdu silného chlapa a jízdní vlastnosti ta bestie vlastně ani žádné neměla, nehledě k tomu, že musela žrát skoro jako letadlo, možná i trochu víc.

Eldridge si své dílo ještě nějaký čas užíval, zejména jeho souboje s welšským démonem rychlosti Parrym Thomasem byly úžasné, ať už probíhaly na dráze v Brooklands, nebo na superrychlém francouzském autodromu v Montlhéry. René a Parry Thomasové spolu neměli pochopitelně kromě profese vůbec nic společného. Ironií osudu je to, že Eldridgeův výkon vydržel jen měsíc, tedy přesně dvaatřicet dní.

K protinožcům a zpátky

Eldridge svého pekelného oře v roce 1925 prodal jinému jezdci, který si poněkud namyšleně říkal Le Champion. V té době již bývalý světový rekordman závodil ve Velkých cenách, jel i 500 mil Indy. Překonával také jiné rekordy s malými kompresorovými auty, ale i se sériovými vozy na velké vzdálenosti. Zemřel v pouhých čtyřiceti, ovšem nikoli tragicky, jako se na správného závodníka sluší a patří, ale přirozenou smrtí na zápal plic.

A co se stalo s Mefistofelem? Vítr jej zavál až do daleké Austrálie, aby se v padesátých letech vrátil zpátky na Ostrovy, kde jej koupila rodina Naylorů. Zůstal bohudík nepoškozen a Giovanni Agnelli, tehdejší šéf Fiatu, o něm moc dobře věděl. V roce 1961 neodolal, Naylorům zaplatil 10 tisíc liber a přidal jedno fungl nové millecento (Fiat 1100). Pekelník se stěhoval do země svého zrodu, prošel náročnou tříletou renovací a od té doby je exponátem továrního muzea Centro Storico Fiat.

Letos si udělal malý výlet do švýcarské Ženevy na autosalon, kde jej vtipně vystavili vedle malé pětistovky s přeplňovaným dvouválcem TwinAir 0,9 litru… Pak jej přivezli na Motorsport Launch do britského Goodwoodu a na stejném místě jej uvidíme letos ještě jednou. A v akci! Kterýpak cvok se posadí za jeho volant?

Fotogalerie

  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 1
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 2
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 3
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 4
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 5
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 6
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 7
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 8
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 9
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 10
  • Fiat Mefistofele (1923-1924) – Pekelný rekordman: fotka 11

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:
Autor Datum a čas
CharlesCasse CharlesCasse 23.06.2017  06:11
qzippqusbd@gmail.com MBT Shoes 11.09.2014  01:47
erqowiut@gmail.com MBT Shoes 09.09.2014  23:03
nysamv@gmail.com MK Outlet 04.09.2014  02:50
lauf Fiatí "cuore sportivo" 29.09.2011  12:47
:-) teamwhd 28.09.2011  22:54
. Alessio... 28.09.2011  22:07
Super Wanted 28.09.2011  21:42
Mefistofele Amaranth 28.09.2011  21:39
videl som ho oz 28.09.2011  21:34
Vstoupit do diskuse ›