Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy

Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: titulní fotka Legendární stříbrné vozy s trojcípou hvězdou nevítězily jen na závodních okruzích Velkých cen, ale měly na svém kontě také několik světových rekordů. Jeden z nich je platný dodnes!

Musíme se vrátit v čase zpět do třicátých let. Prvním z řady rekordních automobilů byla Rennlimousine na bázi typu W25. S limuzínou tohle auto samozřejmě nemělo nic společného, šlo o monopost Grand Prix vybavený aerodynamickým krytem pro pilota.

Maďarský podzim

Tím nebyl nikdo jiný než Rudi Caracciola. Pro rekordní pokusy byla vybrána silnice v maďarském Gyónu jižně od Budapešti. Alfred Neubauer, šéf závodního týmu Mercedes-Benz, si o této události poznamenal: Je říjen, prší a fouká studený vítr. Vadí nám to, ale přijeli jsme sem překonat světové rekordy. Rudi tady jezdí poprvé ve svém životě více jak třistakilometrovou rychlostí. Nikdo před ním v normálním závodním voze na běžné silnici ještě tak rychle nejel. Rekordy padají a pro nás je to velké vítězství.

Caracciola dovezl vůz, jehož motor dával 316 kW (430 k), k mezinárodním rekordům ve třídě C (objem mezi 3 a 5 litry). Na jeden kilometr s letmým startem dosáhl rychlosti 317,5 km/h, na jednu míli pak 316,6 km/h. Míle s pevným startem pak znamenala výkon 188,6 km/h, který byl uznán za nejlepší na světě. To ovšem ještě ten rok nebylo všechno – Němci se přesunuli domů na berlínský Avus. Tam v prosinci 1934 zajel Rudi další mezinárodní rekord v céčkové třídě, tentokrát na 5 km s letmým startem – 311,98 km/h.

W25 podruhé

O dva roky později W25 posloužil jako základ stavby dalšího speciálu, tentokrát nešlo jen o úplně obyčejnou formuli s aerodynamickou čepičkou pro pilota, ale podvozek dostal úplně novou karoserii, která zakrývala také kola. V aerodynamickém tunelu firmy Zeppelin ve Friedrichshafenu bylo dosaženo součinitele odporu vzduchu 0,235 (!). Pod kapotáží se vpředu skrýval místo původního řadového osmiválce motor, který měl válců dvanáct v uspořádání do V. Z objemu 5577 cm3 dával 453 kW (616 k).

Caratsch s ním vyrazil v listopadu 1936 na tehdy novou dálnici Frankfurt-Darmstadt. Kromě pěti mezinárodních rekordů překonal i jeden světový – na 10 mil s pevným startem. Jeho nová hodnota činila 333,5 km/h, jednalo se stejně jako v předchozích případech o průměrnou rychlost ze dvou jízd v opačném směru. V jednu chvíli letěl Caracciola po betonové dálnici rychlostí 372 km/h!

Světový rekord na běžné silnici

Dalším vývojovým stupněm byla rekordní verze modelu W125. Čtyřdobý zážehový motor V12 s úhlem rozevření válců 60 stupňů dával z objemu 5577 cm3 tehdy fantastických 541 kW (736 koní) při 5800 otáčkách. Aby ne, dopovaly jej dva kompresory. Při jeho stavbě byla opět věnována patřičná péče aerodynamice, stopětadvacítka byla ofukována v tunelu, který patřil Německým leteckým výzkumným laboratořím (Deutsche Versuchsanstalt für Luftfahrt). Výsledný součinitel odporu vzduchu při testech v Berlíně-Adlershofu měl tentokrát hodnotu jen 0,157! Pro srovnání uveďme, že u tehdy běžných aut se pohyboval někde těsně nad hranicí 0,5 a naše Tatra 77 měla 0,36.

Testovací jízdy ale ukázaly, že auto při rychlostech kolem 400 km/h ztrácí kontakt s vozovkou, což bylo samozřejmě životu nebezpečné. Rudolf Uhlenhaut tedy u 6,25 metru dlouhého vozu minimalizoval čelní plochu, v přední části se tak po úpravách nacházely jen dva maličké vstupy vzduchu. Obrovský motor V12 ovšem potřeboval uchladit alespoň na krátké vzdálenosti. Optimální pracovní teplotu zajišťoval úplně obyčejný chladič ze závodní W125, který našel své místo na dvou opěrách v přední části agregátu. Kromě vody v kapalném skupenství používal i pevné, tedy led. Celkem se do něj vešlo půl metru krychlového, což bohatě stačilo.

28. ledna 1938 v brzkých ranních hodinách s tímto vozem dosáhl Rudolf Caracciola (kdo také jiný, že?) opět na dálnici mezi Frankfurtem a Darmstadtem těžko uvěřitelné rychlosti 432,7 km/h na jeden kilometr s letmým startem. Opět se jely dvě jízdy, maximální rychlost vozu byla naměřena jen o málo vyšší – 436,9 km/h. V porovnání s dnešními absolutními rekordy nic moc, ovšem znovu připomeňme, že se jednalo o jednu z prvních německých betonových dálnic, tedy silnici pro normální provoz! Žádná poušť ani solná pláň. A navíc – tento výkon dodnes nikdo nepřekonal!

Tragický souboj

Jak je dostatečně známo, Mercedes tehdy doslova válčil na okruzích s další německou automobilkou – taktéž stříbrnými šípy koncernu Auto Union, ovšem s motory vzadu. I tento souboj měl ještě jednoho aktéra – byl jím jezdec od konkurence Bernd Rosemeyer. Čtyři kruhy si samozřejmě porážku od stuttgartských nechtěly nechat líbit a tak Rosemeyer vyrazil na stejnou trať… V encyklopediích nalezneme jako datum jeho úmrtí právě 28. leden 1938, mladý pilot (bylo mu osmadvacet) bohužel těsně před polednem smrtelně havaroval. Jako oficiální důvod bývá uváděn silný vítr, který tehdy vál a dýky němuž auto opustilo v plné rychlosti dráhu. Ovšem vyrojily se spousty spekulací, jedna z nich praví, že k tragédii mohlo dojít kvůli příliš pevně přišroubovaným panelům karoserie, které měly negativní vliv na aerodynamiku… Na místě Rosemeyerova skonu najdeme pomník jako připomínku jednoho z nejlepších jezdců Velkých cen konce třicátých let.

Žádné déčko

Rekordní verzi měl i model W154. Konstrukční základ jeho agregátu byl stejný jako u bezmála šestilitrového brášky – čtyřdobý pracovní cyklus, dvanáct válců do V s úhlem rozevření 60 stupňů a dva kompresory. Zachoval si ovšem jen takřka poloviční objem 2963 cm3, shodný s verzí pro Grand Prix. Z něj poskytoval 344 kW (368 k) při 7800 otáčkách a byl schopen jet až 400 km/h. Tedy byly, neboť vznikly celkem dva kusy. Auto vážilo bez pilota 949 kilo a jeho chladicí systém využíval opět led, ale nebyl vpředu jako u W125, nýbrž u zadní nápravy, to kvůli lepšímu rozložení hmotnosti. Pořád na něm bylo vidět, že pochází z monopostu pro Velké ceny, to ale nebylo vůbec na škodu.

Ba právě naopak. Třída D s objemem motoru do 3 litrů měla nového vládce. Zmíněné dva vozy se od sebe lišily i vzhledem – jeden byl totiž určen pro jízdy s pevným startem a druhý pro letmé. První verze měla vystouplé blatníky, byť pochopitelně zcela zakryté. Druhá byla jakoby odlita z jednoho kusu se zploštělou zadní části, úplně stejná karoserie se používala pro W154 například při závodech na Avusu. A teď trocha čísel. Byl překonán rekord na míli a kilometr s pevným startem, nové hodnoty byly 175,1, resp. 204,6 km/h. To samé se podařilo i placce pro letmé starty, která takřka atakovala hranici 400 km/h. Na kilometru dosáhla 398,2 km/h, na míli pak 399,6 km/h. Rekordy lámal opět Rudolf Caracciola, tentokrát na dálnici Dessau-Bitterfeld na začátku února roku 1939.

Bestie

Poslední kapitola tohoto příběhu je impozantní, ale s hořkou příchutí. Německým značkám Mercedes-Benz a Auto Union se za vydatné podpory tehdejšího nacistického režimu podařilo ovládnout evropské a severoafrické závodní tratě, Mercedesu pak patřily výše popisované světové rekordy ve třídách C a D. Další cíl byl jasný, útok na absolutní světový rekord, který tehdy držel Angličan Malcolm Campbell se svým Bluebirdem. Zajímavostí určitě je, že Campbell zajel v září 1935 484 km/h, tedy jen o 50 km/h rychleji, než byl Caracciolův výkon na dálnici o necelé tři roky později!

Bestie se jmenovala T80 a vyvíjel ji Ferdinand Porsche. Měla tři nápravy, mezi první a druhou trůnil letecký vidlicový dvanáctiválec DB 603 RS. Tenhle drobeček vážil 807 kilo a z objemu přesně 44,5 litru (!) dával 2574 kW, pardon, rovných 3500 koní. Auto měřilo na délku 8,24 m a předpokládaná největší konstrukční rychlost byla 650 km/h. V tabulkách světových rekordů jej ale nenajdeme. Nikdy totiž nevyjelo, projekt nakonec zastavily válečné události, které žebříček priorit poněkud proměnily. Šestikolové pozemní letadlo přežilo až do dnešních dnů a je k vidění v továrním muzeu značky Mercedes-Benz ve Stuttgartu.

Místo trojcípé hvězdy tak o poctu nejrychlejšího muže planety soupeřili Britové George Eyston a John Cobb se svými speciály Thunderbolt a Railton Mobil Special. Druhému jmenovanému se ještě do vypuknutí druhé světové války podařilo posunout absolutní rekord na bezmála 595 km/h.

TIP: Pod lupou – Stříbrné šípy Mercedes-Benz v předválečné éře

TIP: Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v poválečné éře

Fotogalerie

  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 1
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 2
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 3
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 4
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 5
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 6
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 7
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 8
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 9
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 10
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 11
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 12
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 13
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 14
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 15
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 16
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 17
  • Pod lupou: Stříbrné šípy Mercedes-Benz v boji o světové rekordy: fotka 18

Diskuse k článku

Poslední příspěvky:

Zatím nebyly vloženy žádné diskusní příspěvky.

  • Přidat příspěvek:





Související články

Tato značka na Moje.auto

Nejčtenější

Plakát týdne

McLaren 720S

Anketa

Který nový supersport se vám líbí?
Počet hlasů: 15579 | Zobrazit seznam všech anket